Smysl života a paradox duše...

24. 03. 2013 13:06:57
Život je jako mořská pláž. Díváte se před sebe a vidíte hladkou písčitou plochu před sebou a máte pocit, že jste první člověk, který těmito místy kráčí. Při každém kroku zanecháváte za sebou stopu, otisk vlastního kroku vytlačený do písku jako připomínku toho, že jste tudy kráčeli, Vaše radosti a starosti, sny a motivace, jako otisk Vaší duše. Vy, právě Vy, unikátní tvor, unikátní ego.

Jdete dál a nesete si svůj pocit jedinečnosti. Když se ale po chvíli podíváte za sebe, vidíte, jak se otisk Vaší stopy pomalu plní vodou. To blednou Vaše vlastní vzpomínky. A pak přicházející vlny oceánu dílo dokončí a smyjí i poslední zbytek Vašich stop. To zapomíná sám čas. Jako byste nebyl, jako byste těmi místy neprošel.

Kráčíte dál a při své cestě si všimnete, že občas míjíte v písku zaražený ukazatel, který tu zanechal někdo před Vámi. Nevidíte kroky, stopy těch, kteří tu kráčeli před Vámi, jen víte, že tu byli. Třeba měli stejné starosti, stejnou bolest, připadali si stejně jedineční a prožívali stejná dramata, radosti i lásky. Nevíte, kudy přesně vedly jejich stopy, ale víte, že tu byli. Buddha, Stalin, Einstein, Smetana nebo třeba vaši vlastní předci. Kráčeli po stejné pláž, ale nevíte, KDO skutečně byli. Jejich stopy v písku, otisky duše, jsou dávno pryč. A ukazatele, výsledky jejich díla, jsou pouhým prostým důkazem jejich existence, nikoliv jejich osobnosti, ega. „Alexandr Veliký, dobyvatel, 356 – 323 př. n. l.“

Říká se, že ve vlastních dětech žije člověk dál. Snad je to pravda. Při našich prvních nejistých krůčcích nás vedou za ruku blízcí lidé, rodiče, prarodiče, učí nás, jak máme stát na vlastních nohou, kráčet dál. Někdy hůře, někdy lépe. Spoluutvářejí náš krok. V každé naší vlastní stopě zůstává část jich samých. Postupem času, jak si volíme vlastní cestu, zaostávají za námi a jednoho dne zjistíme, že s námi již nejdou. I jejich stopy pomalu mizí a oni sami se stávají vzpomínkou, kterou si neseme dál. Ale neseme ji pouze my, od této chvíle jsme na své cestě sami.

Občas někoho na své cestě potkáme, jdeme společně, stáváme se přáteli, milenci, manželi. Ale i přesto zůstáváme sami. I když jsou nám tito lidé blízcí, vždy kráčíme jen vedle sebe. Každý děláme vlastní kroky, každý necháváme za sebou jiné stopy. Dokážeme tyto lidi milovat, obětovat se pro ně, vzpomínat na ně, a jen občas se nám snad podaří zahlédnout kousek duše blízkého člověka ještě dříve, než se otiskne do písku. Myslíme, že rozumíme, ale ve skutečnosti je to jen iluze. Jsme sami. Svět vidíme pouze vlastníma očima a jediná duše, kterou dokážeme skutečně vnímat a rozumět jí, je naše vlastní. Ostatní hodnotíme vždy a pouze na základě jejich činů. Nedokážeme vídět svět jejich pohledem.

Ale snad je to tak správně, každý člověk je unikát. Každý člověk má jedinečné já, dělá vlastní kroky, vidí svět tak, jak to dokáže jen on. Myslíte si, že jste zlý? Nebo dobrý? Nikdo si uvnitř svého já neřekne, že je zlý a špatný člověk. Okolnosti, situace, chyba, konečný cíl, který světí prostředky, každé ego má své omluvy. Dokud můžeme soudit, zamilovávat se a obdivovat druhé podle jejich činů, dokážeme rozpoznat, co je správné a co nikoliv. Zůstává pravdou, že rozdíl mezi nebem a peklem je jen ve společnosti, kterou tam člověk má. Lidé kolem nás jsou zrcadlem nás samých. Proto nelze duši sdílet. Proto jsme sami. Ztratili bychom odraz sama sebe v očích okolních lidí. Ztratili bychom jediný způsob, jak rozpoznat, kdo vlastně jsme a jaký jsme člověk.

Ve výsledku je jedno, kolik stop, jednotlivě nebo společně se všemi přáteli a rodinou za sebou zanecháme. Můžeme učit ostatní chodit, můžeme vytvořit ukazatelů kolik chceme a jakékoliv velikosti, můžeme ukázat vlastním dětem jak stát na vlastních nohou, to, co se vlastně skutečně snažíme uchovat, jednoho dne nevyhnutelně zmizí. Naše já. To, KDO jsme. Duši nelze uchovat. Stopy smyté oceánem času, který tak činí každému a všemu už po eony, jednotlivcům i celým civilizacím. A právě proto má smysl budovat svůj odkaz. Budovat ukazatele, učit ostatní, předávat vědomosti. Jediná šance nás samých, mlhavý stín našich kroků.

Zapomnění toho, KDO jsme, je nevyhnutelné. Ale je velkou a neodpustitelnou hanbou promrhat dar chůze jen k tomu, aby se člověk pouze prošel svou cestou na konec. Ten totiž přijde sám, i bez našeho přičinění. Jakmile se všechen ten písek, ve kterém jsme mohli zanechat připomínku sama sebe přesype přes hodiny našeho života, bude už pozdě. Co není zapamatováno, neexistovalo. Moře smyje naše poslední stopy a nikdo si toho ani nevšimne.

P.S: ano, i tento článek je snahou o zatlučení malého kolíku s nápisem „byl jsem tu“, snad někomu trochu otevře mysl.

Autor: Filip Rulf | neděle 24.3.2013 13:06 | karma článku: 8.73 | přečteno: 368x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Ladislav Pokorný

Vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že v Česku se už žije líp

Pan premiér se v médiích opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost by však bylo vhodné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou.

28.3.2024 v 16:51 | Karma článku: 35.37 | Přečteno: 658 | Diskuse

Jan Pražák

Mají mít staří lidé přednost?

Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.

28.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 30.22 | Přečteno: 2296 | Diskuse

Jan Ziegler

Komunistický guru Marx byl vykořisťovatelem a hrubým člověkem

Na zakladateli vědeckého socialismu toho nebylo moc vědeckého a dělníky vůbec nemusel. Viděl v nich pouze nástroje (užitečné idioty), které svrhnou kapitalismus. Nenáviděl Židy a Slovany včetně Čechů.

28.3.2024 v 13:30 | Karma článku: 17.06 | Přečteno: 301 | Diskuse

Rudolf Pekař

Bacha na sváteční cyklisty

Začátek jara přináší nejen kvetoucí přírodu, ale také návrat cyklistů na silnice. Bohužel, spolu s nimi se objevují i tzv. sváteční cyklisté, kteří se chovají neopatrně a nezodpovědně.

28.3.2024 v 12:17 | Karma článku: 6.35 | Přečteno: 218 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Velký pátek jako příležitost

Už několik let je v "portfoliu" státních svátků i Velký pátek, který by mohl být vhodnou příležitostí k uvědomění si tzv. evropských hodnot, s nimiž se poslední léta mediálně žongluje.

28.3.2024 v 9:34 | Karma článku: 18.68 | Přečteno: 281 | Diskuse
Počet článků 12 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2101
člověk, IT Individuum, ateista, optimista, konstruktivní kverulant, milující otec dcery, oddaný manžel a spousta jiných superlativů, které by se lépe vyjímaly na náhrobku tesaném rukou blízkých než jako šovinistická definice na blogu na max. 1000 znaků.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...