Když bůh daroval židům zemi Izraelskou, opomněl to zapsat do místního katastru nemovitostí a tak, jako ostatně vždy, když má něco neprůkazného majitele, neustále se o tento kousek země někdo uchází protože…… (doplňte důvod dle libosti, určitě nebude horší než důvody některých aktuálních uchazečů) Tento a příští článek vzniká na žádost mých přátel a je trochu delší… :-)
Google maps - to není vybombardované... :-)
A jací lidé tam tedy žijí?
Na začátek bych rád vyvrátil čtyři klasická tvrzení, jejichž vyvracení mne už poněkud unavuje a ode dneška si nechám na vizitky tisknout link na tento blog, abych totéž už nikdy nemusel opakovat.
- Ne, Izrael není muslimskou zemí, nechodí tam zahalené ženy a nikdo Vás za bikiny ani nezbije, ani neukamenuje a dokonce, no představte si ten úpadek, je to demokratické zřízení s volenou vládou na čtyři roky.
- Když si ve stánku na ulici dáte kebab, nedostanete k menu Kalašnikova jako hračku zdarma. Zbraně jsou striktně kontrolovány a troufám si tvrdit, že jich je v oběhu daleko méně než u nás.
- Nebojte se, neocitli jste se ve válečné zóně, fotky z pláže v Tel Avivu neukazují rozbombardované ruiny, ale novou výstavbu, byť v poněkud nezvyklém podání, jak je v Izraeli zvykem. A ani neexistuje něco jako muslimské safari, nemůžete vyrazit na lov muslimů. Mají normální občanská práva, byť občas trochu omezená. Vtípky na židy a muslimy jsou povoleny.
- Není to země, kde součástí celní prohlídky je obřízka mužů a kontrola, zda každá svobodná žena je pannou. Jak jsem řekl, je to svobodná země a náboženství hraje v životě běžných Izraelců minoritní roli. Učí se ve škole, to ano a svátky se samozřejmě slaví, ale je to asi jako na Vánoce vyhlížet mimino Ježíše nebo slavit ukřižování jednoho týpka malováním vajec. Ostatně, těch se snad římané ani nedotkli, ne? J Chápete tyto svátky jako nábožné? Ani ne, co?
Izraelci jsou národ neobyčejně hrdý. Myslím, že to souvisí s jejich situací a historií. Každou chvíli je chce někdo vyhladit, vymazat nebo alespoň zavřít někam do rezervace. To člověka trochu otráví. Běžně, když se podíváte napříč ulicí nebo v zácpě po autech, uvidíte Izraelské vlajky. V tu chvíli si uvědomíte ten kontrast s naším vlastním „sportovním“ vlastenectvím. Tady je to celoroční a všudypřítomné. Když jste Izraelci sympatický, obvykle Vám řekne, že byste měl popřemýšlet o imigraci nebo alespoň obřízce. Vyšší stupeň je, když Vám řekne, že máte kus Izraelce v sobě. Přeloženo to znamená, že jste buď hodně otevřená povaha, nebo hodně „vyčuraná“ povaha. Izraelci jsou obojí. Ne všichni. Ale jsou zvyklí chtít vše, na co mají nárok a ještě trochu navíc. A to je jeden z důvodů, proč lezou některým lidem na nervy. Zeptejte se letušek ČSA.
Ale nevykládejte si to špatně. Nejsou horší než my, Češi. Spíš jsou, otevřenější, řekl bych. Když se snaží získat slevu nebo na Vás trochu politicky v obchodě tlačit, obvykle to dělají přímo. U nás je to hra, které občas říkám „obchodní tango“. Neupřímné, zabere to více času a vyčerpává. Z toho vyplývá další věc, které si hned všimnete. Jejich přátelské chování. Nikdo Vám neřekne ne, každou chvíli mají lidé tendenci si s Vámi povídat nebo se jen tak náhodně zapovídají na ulici, prostě cítíte takovou sounáležitost mezi nimi.
Negativem tohoto jevu je, že tohle udělají klidně řidiči dvou míjejících se aut, nebo řidič všudypřítomných skútrů na semaforech. Nikomu nevadí, že tím zablokují na 15 minut dopravu, pokud nejde o hlavní tepnu, samozřejmě. Pokud jste Izraelec, tohle Vás z míry nevyvede, prostě si počkáte, případně se zapovídáte také. Pokud jste ale Čech, stojící v té samé zácpě, začne se ve Vás za chvíli vařit krev. A totéž je v obchodě u pokladen. Každý si s pokladní povídá, každý něco řeší, má dotazy, případně si pokladní prostě udělá chvilku pauzu a sní si svačinu nebo vyřídí telefon. Když chcete cigarety, které zrovna nemá, klidně se zvedne a jde je na 10 minut hledat do skladu, aby se vítězoslavně vrátila s krabičkou v ruce, obvykle ale úplně jinou, než jste chtěli. Ještě teď cítím ten vztek, který jsem tam míval, když jsem chtěl jen svačinu a za 10 minut mi začínala porada.
Podobnou morálku pak mají i v práci. Dlouho se diskutuje, chvíli se dělá a pak zase diskuze a k tomu pije hodně kávy. Mají takové pořekadlo: jeden Izraelec, jeden názor, dva Izraelci, tisíc názorů. A do všeho rádi „ryjí“. Když se občas někdo na něco zeptal, neubránil jsem se tomu, abych se nepodíval na boty dotyčného, zda nemá boty na suchý zip, protože inteligence otázky hraničila se schopností zavázat si tkaničky. Jenže po několika odpovědích a otázkách v podobném duchu, daná „neřešitelná“ situace obvykle skončila řešením, ke kterému bychom se bez podobně „dementních“ dotazů nedostali. Milionkrát jsem se v duchu dotyčným omlouval.
Dlouho jsem si také myslel, že je to jejich vrozená arogance nebo ignorace, ale není to tak. Je to pomalejší tempo života, jiné priority a hlavně, Ti lidé spolu drží. Je to cítit hlavně v rodinách. Rodina je vše. Například je taková tradice, každý pátek, než začne shabbat (sobota), navštěvují své rodiče. Maximálně se nevidí dva-tři týdny. A teď ruku na srdce, kdy jste naposledy navštívili své rodiče Vy? A kdy příště? Až jim dáte v létě na 14 dní děti na hlídání? Na ulici se Vám nestane, že by Vás někdo ignoroval, když ho oslovíte. Ale nikdy nezkoušejte Izraelci říct, že se něco v jejich zemi dělá špatně. Jsou velmi hrdí a vlastně i odmítají vidět jiný systém jako lepší. Příkladem jsou naše bytová družstva. Izraelci, když zatéká střechou v činžovním domě do bytu, nezbývá nic jiného, než oběhnout všechny partaje a, ne vždy úspěšně, požádat o příspěvek na opravu. Ale když jim člověk vysvětlí bytové družstvo, fond oprav atd, vyplývá jim z toho jediné. „cože? Vy jste tak hloupí, že platíte měsíčně víc, než musíte?“. Prostě jiný pohled.
Je to prostě zvláštní „komunita“. Trochu kořeny v náboženství, trochu kořeny v nelehké situaci díky okolním zemím a útlaku, trochu blízkovýchodní mentality, trochu Evropského vlivu díky evropským židům a to vše ve společnosti žijícím podle západního modelu. Jak mi jednou řekl kdosi, když už jsem to v obchodě nevydržel a shrabal mu jeho zboží na jednu hromádku, aby pokladní mohla začít markovat po 15 minutách čekání moje věci. „Tady jsi v Izraeli, my máme svoje tempo!“
Jako Čech a navíc člověk dost racionální, který rád věci řeší rychle a efektivně, pokud možno jednoduše, jsem z těch lidí občas téměř kvetl. Několikrát se mi stalo, že jsem poté, co jsem položil telefon, zběsile bušil do palubní desky v autě, jak je možné, že někdo může být tak „blbý“, ale s odstupem času si uvědomuji, že to není o jejich blbosti. Je to o jiném pohledu na svět. Vlastně si říkám, že to já byl ten hlupák, protože jsem vše měřil tím, co znám sám a nedokázal se skutečně vžít do jejich myšlení.
Každopádně, jako Čech se tam nemáte čeho bát. Chovejte se stejně, jako se chováte tady a nedostanete se do žádných potíží. (platí pouze pro řádné občany ČR nepáchající trestnou činnost). A musím z vlastní zkušenosti potvrdit, že média informují o Izraeli dost zkresleně. Mluvil jsem osobně s některými lidmi, kteří se účastnili situací později zmiňovaných v západní televizích a udály se jinak. V TV z toho vyšel Izrael jako agresor, přičemž v reálu byli naprosto v právu podle jakékoliv logiky. Určitě si vzpomenete na „humanitární“ lodě… Zkuste vplout bez ohlášení na nákladní lodi do vod např. USA, bašty demokracie. A nezastavit na přímý příkaz pobřežní hlídky. Vmžiku Vás z námořníka pasují na potápěče. A zmínka o lodi, která pod vlajkou stejné společnosti o týden později převážela 50 tun zbraní? Nikde…. Nevím proč a nechápu Qui bono, ale tak to prostě je…
No, a příště něco o každodenním Izraelském životě Čecha, co umí anglicky v zemi, kde skoro nikdo anglicky nemluví a češtinu si pletou s ruštinou.
P.S: Abyste se nepletli, po pobytu tam mám svou zem stonásobně raději než dřív. A vlajka mi už doma také visí. Izrael byl velmi užitečná lekce. Nejen o světě mimo hranice ČR, ale i mě samotném. Ukázka toho, že moje „otevřenost“, měla dost úzké mantinely.
