Máme dceru. Je Češka. Já jsem její otec. Jsem Čech. Moje žena, maminka Kačenky, je Češka. Ale dostal jsem příležitost pár let pracovat pro pobočku České firmy v Izraeli. A to je problém.
Moje rodinaFilip Rulf
S účinností od 1.1.2012 se mění systém sociální podpory a tím i poskytování rodičovského příspěvku, tzv. "mateřská". Nově přibude do zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře podmínka, která říká, že příjemce rodičovského příspěvku musí mít bydliště na území ČR, jinak na něj nemá nárok.
Pojem bydliště však není nijak definován a podle právníka MPSV je to místo, kde se dotyčný zdržuje. Nezáleží na tom, jak dlouho je v zahraničí nebo kde má trvalé bydliště, ale kde se zdržuje. Výklad a určení co je dostatečně dlouho na to, aby se určilo, zda se jedná o bydliště do jisté míry bude záviset na tom, jestli se paní úřednice ČSSZ dobře vyspala a jestli její děti moc nezlobí.
Moje žena zde nepracuje a ani pracovat nebude. Je s malou doma. Stejně jako by byla v ČR. Já chodím do práce a dohromady nám peníze z její mateřské a mé výplaty vychází tak akorát do další výplaty. Však to znáte sami. V ČR bych na své minulé pozici náš rozpočet neutáhl.
V životě jsem nebyl na pracovním úřadě a ani má žena. Těsně před nástupem na MD pracovala na relativně dobré pozici a přispívala poměrně dost do státního systému. Stejně jako já. A teď se stát rozhodl, že nemáme nárok na to, aby žena dostala MD, protože místo toho, aby seděla doma v ČR, sedí doma v Izraeli. Protože při každé návštěvě doktora nevzniká náklad pro český stát ale pro komerční pojišťovnu tady. Protože chce být se svým manželem, se mnou.
Takže teď stojíme před rozhodnutím, zda se vrátí do ČR. Nejspíš bude muset, ty peníze potřebujeme. Máme na ně nárok. Vydělali jsme si na to! Odvedli jsme na daních dost. Jsme Češi!
Když se vrátím s ní, nebudu mít takový příjem jako zde, neutáhnu rodinu. Takže já musím zatím zůstat. Žena musí odletět a sedět doma u televize a čekat, jestli náhodou nezklepe paní z ČSSZ nebo tak něco.
Stát nám trhá rodinu. Dívám se na svou šestiměsíční dceru a říkám si, co bude, až za pár měsíců přiletím do ČR. Asi hodně vyroste. Nejspíš už bude chodit, protože už teď se staví. A krásně se směje, když mě vidí. Pozná mě vůbec? A co žena, jak to asi bude zvládat, sama na vše.
Děkuji Ti, Český státe, Česká republiko, vždycky jsem byl hrdý na to, odkud pocházím, ale teď, teď se cítím jako nechtěný levoboček a milý státe, to, co jsi mi právě udělal, nikdy nezapomenu. Nejsem hrdý na to, odkud pocházím. Zradil jsi mne, Český státe a to Ti nikdy neodpustím. Při první příležitosti se Tě zbavím, protože mne jen vysáváš a nikdy jsi mi v ničem nepomohl.
...Zatím tu ještě jsou... holky moje milovaný.
