Tak zas začíná lovecká sezóna na nás empatické...

Včera večer jsem při cestě z práce poslouchal radio a kromě spousty reklam, jejichž účelem je prostřednictvím mých dětí mne přivést na mizinu a poté do blázince (ne nutně v tomto pořadí), slyšel jsem také „prosbu“ o pomoc pro děti z dětských domovů. Darujte jim něco, co chtějí, případně něco, co potřebují. 

Je pravdou, že Vánoce ztratily svůj punc klidných rodinných svátků, jestli vůbec takové kdy byly. Je také pravdou, že je to období, kdy se ve větší míře objevují žádosti o pomoc z nejrůznějších charitativních organizací. Můžeme to považovat za určitý projev vypočítavé PR kampaně. Těch žádostí je tolik, z radia, televize, internetu i novin, býváme oslovování na ulici až to začne být otravné. Navíc, i když přispějeme jedněm, další už čekají za rohem a když nepřispějeme také, tváří se jako bychom byli bez citu. Takže místo abychom chtěli pomoci, jsme nakonec jen naštvaní, protože se cítíme zneužití.

Nemusíme souhlasit s pobodou kampaně těchto organizací. Může se nám zdát divné, že charita si platí reklamy a výběrčí. Ale ať se na to díváme jakkoliv, pravdou zůstává, že svět je plný lidí, kteří si svůj osud nezaslouží a potřebují pomoci.

A Vánoce jsou obdobím, kdy je nejvíce vidět kontrast mezi soběstačnou částí společnosti a těmi, kteří jsou více či méně odkázáni na pomoc okolí. 

Teď to asi bude vypadat, jako že se snažím hrát na city, ale prostě jsem se při poslechu té žádosti v rádiu neubránil představě, jak asi vypadá štědrý den v dětském domově. Nebo v LDN a domovech důchodců. Nemocnicích. Jsem si jistý, že personál dělá co je v jejich silách, aby opuštěným dětem zařídil ty nejkrásnější vánoce. Ale i ty nejkrásnější vánoce v dětském domově jsou jen odleskem toho, jaké jsou i nejobyčejnější Vánoce v rodině. Nejhorší na tom je, že ty děti vlastně neví proč. Proč nemají dárky jako ty děti v pohádkách nebo jejich kamarádi ze školy. Proč s nimi není maminka a tatínek. Proč nemohou sedět někde, kde je doma a být tam s lidmi, pro které jsou nejdůležitější na světě. Svět vážně občas nehraje fér.

Myslím si, že je morální povinností každého člověka, alespoň něco malého proti tomu udělat. Alespoň trochu pomoci. My jsme se rozhodli udělat doma inventuru věcí po dětech a vše hezké darovat do dětského domova. Oblečení, hračky. Je to jistě lepší, než se snažit to po pár korunách prodat přes inzeráty nebo darovat někomu, kdo tím jen  trochu ušetří. Vezměte sami sebe. Kolik jste utratili nebo plánujete utratit za letošní dárky? A co stromeček, bude? Na kolik vás vyjde jídlo?

A že nemáte nic, co byste darovali? A co poslat DMS? Obyčejnou sms za 30 Kč. Je to méně než litr benzínu. Je to méně než hodinový lístek na MHD. Méně než jeden nápoj v restauraci. A když vezmu „skutečnou“ českou průměrnou mzdu 12.000,- čistého, pak na těch 30 Kč nepracujete ani půl hodiny.

Prosím, věnujte někomu potřebnému půl hodiny své práce, třeba právě tu, během které čtete tento článek. Půl hodiny není moc. Ale pomůže to. Protože Vaše a moje DMS už dělá 60Kč. Za to už se dá koupit něco malého jako dárek. Díky moc a hezké svátky!