Napsal jste to báječně. Obě svoje holky pozdravujte, zajděte si někam na něco dobrého a společně, oslavně pohřběte pod nejbližší strom manželčiny "normy" na chování dítěte. Nepotřebujete je. Taky bych doporučila vynechat ženské tlupy porovnávaček dětských výkonů, ale to asi těžko ovlivníte. Každé dítě je jiné. Z dcery mi v roce a půl drnčela hlava, teď k nám chodí neteřinka a ta mluví svahilsky ještě ve dvou a půl :-). O co jde? Copak dospělí jsme stejní? A víte co? Já dodnes neumím kotrmelec dozadu. A žiju. Nechte jí čas, je prostě jen malá a má svůj svět. 

(Dneska jsou ty diagnózy strašně moderní a jsou strašně zbytečné - nebylo by od věci prostě nechat děti v klidu růst a tak nějak brát v potaz, že nad tabulkami v tomto případě docela obyčejně vítězí příroda :-). 

přidám se k většině komentářů, když vyjádřím svůj souhlas s tím, že vaše dcerka je určitě naprosto v pořádku. Předpokládám, že jste bilingvní rodina (žijíci v IZ) a už jenom proto se nemůžete ani dívat na tabulky ani ji porovnávat s jinými dětmi. Přeju vám i dcerce hodně štěstí a osobně bych ji nikam nevodila, maximálně si společně jako rodina zajděte ke specialistovi na multilingual learning, aby vám od základů vysvětlili, jak to v dětské hlavičce chodí když se musí poprat s více jazyky. Pomáhají krátké jednoduché hry, dvousměrné kreativní povídání, nečíst knížky jen vy jí to co je tam napsané, ale podporovat dítě, ať říká ono vám co vidí na obrázcích, nebo i obyčejné "flashcards" ... je toho děsná spousta, jak se dá s dítětem rozvíjet řeč doma a nic k tomu nemusíte speciálně shánět. Chce to jen trpělivost a sednout si s ní několikrát za den. Návštěva odborníka až v krajním případě, ale ten krajní případ byste OBA poznali instinktivně navzájem. 

Hodně štěstí.

Pokud se dite uci dva jazyky najednou, tak je velmi bezne, ze zacne mluvit pozdeji. Musi ostatne zpracovavat dva jazyky. Pri uceni dvou jazyku je hlavni konzistence, tj. nesjizdet do jineho jazyku, dodrzovat osoby a jazyky atd.

Smarja, neni! Soude dle clanku urcite ne. Nektere deti proste nemaji potrebu mluvi, rozumeji, ale nechteji mluvit. Pak se rozmluvi casem a je to k nezastaveni. Pokud na tom vase zena trva, zajdete k odbornikovi, ale za sebe rikam Ne zenskym spolkum, kde se porovnavaji uspechy deti a NE tabulkam, ktere rikaji, ze dite ma rikat urcity pocet slov v tom a tom veku. Kazde dite je jine, nekdo chodi na nocnik v roce, jine ve dvou, kazde zacne jinak chodit a kazde mluvi v jinem veku.

Jako děda přidám i moje zkušenosti.

Dcera má dvojčata, párek, ve třech letech vnučka říká asi 30 slov, vnuk 20, logoped konstatoval, žádný problém, dcera na ně totiž hovoří česky, otec holandsky (denně přes skype) a táta s mámou se baví  anglicky.

U deti, ktere maji vic jazyku k zpracovani, je bezne, ze zacnou mluvit pozdeji. Sama s tim mam zkusenosti a tez mam zkusenosti s naprosto nevzdelanym lekarem, ktery trval na tom, ze dite v roce MUSI mluvit...od te doby jsem toho lekare nevidela a vse je dobre.

To byl vtip, jeden mladý syn lorda nemluvil do asi 10 let a pak řekl, čaj je studený. Když se rodiče ptali, proč nemluvil dříve, tak řekl, že do této doby bylo vše v pořádku. Tedy vám asi nemá co vytýkat.

Jsem zkušený táta a dědeček, tak vím, že každé dítě je jiné. Vnučka Veronika, budou jí dva roky, má přibližně stejné "závady" jako to Vaše dítko a vůbec nevím, že by to někomu přišlo divné. Prostě se s ostatními "domluví" svým ječením, což jí zajistí 100% splněných přání aby měli ostatní děcka klid. A že slyší všechno dobře, to je poznat podle toho, že u jídla je vždy první. Nechte tomu volný průběh, ti doktoři to spíš v tom dítěti nějak pošramotí.

Super článek, moc děkuji:)) Mám syna, dva a jednu třetinu roku. Rovněž nejkrásnější a nejlepší na světě. Zatím říká Máma, táta, babi, děda, teta. Včera řekl Béďa (jméno kocoura). Všemu rozumí, i složitějším pokynům, např. Prosím tě, přinesl bys flašku s pitím, která je v ložnici na komodě?? Pokývá hlavou, jde a přinese. Stará se o dostatek jídla v kočičích miskách, všechno uklízí, má rád rituály, např. dát tabletu do myčky a spustit myčku už nesmím, to je jeho práce. Rozezná spoustu zvířat, u všech umí zvuky. Rozlišuje "malá" a "velká" věc - malá je "ňuňuňu" a velká je "OH! OH!" Pamatuje si spoustu věcí, např. že mu sousedka dala něco k Mikuláši, když jde okolo jejích dveří, vždycky si ukazuje do ruky, jako že mu něco dali. Nenávidí nočník a wc, je s plínama. NO A PAK TO POROVNÁTE S O MĚSÍC MLADŠÍM CHLAPEČKEM Z VEDLEJŠÍHO DOMU, který plynule mluví ve větách, dávno je bez plín, sám se nají, oblíkne si tepláky a triko - a co uděláte??? No taky chcete jít k odborníkovi!

A to na kluka mluví docela normálně, ne? Však on se rozpovídá a ještě budete se slzou v oku vzpomínat na tišší období :-)

tak snad poznáte, jestli slyší nebo ne, jestli reaguje na jméno atd. Děti jsou vážně každé jinak nastavené, některé chodí v 11 měsících, jiné až v roce a půl, některé žvatlají v roce, jiné ve dvou. Důležité je podívat se na celkový vývoj. Rozumí? Reaguje? Umí různé věci? V dnešní době je tendence ve všem hledat poruchy a hodně nedbalosti svádět na různé poruchy. 30 slov v určitém věku? Nesmysl. Pokud dcerce čtete a mluvíte s ní, rozvíjíte jazykové schoposti a je vidět, že vám rozumí, ale nemluví, tak to nechte. Já sama jsem mluvila až ve dvou a pak už nebylo zastavení...ono to tak někdy je. Rodič čeká, až dítě bude mluvit a pak si přeje, ať je proboha to dítě na chvíli zticha, zažila jsem to mockrát. Nemyslete hned na nejhorší, hlavu vzhůru a nedejte na tabulky a statistiky.  Přeju pohodové dny, vaše dcerka? na fotce je dítko roztomilé. Nebojte, ona se rozmluví, až bude mít důvod

Chce jíst = umí HAM. Co víc takovej prcek potřebuje?

Počkejte rok-dva a určitě řekne MOBIL.